Většina lidí určitě zná klasický vyřazovací systém (pavouk) z tenisových turnajů. Tento systém je používán i v badmintonu na mezinárodních turnajích a bodovaných turnajích Grand Prix. V praxi to znamená, že na takový turnaj přijedete, do prvního kola dostanete těžkého soupeře a můžete jet domů a stejný osud potká celou polovinu všech účastníků.
Opačný extrém je „každý s každým“, kde každý hráč hraje se všemi protivníky na turnaji. V 19. století se takto hráli šachové turnaje. Je to sice nejlepší způsob jak férově určit skutečného vítěze, ale při větším počtu účastníků se takový turnaj celkem protáhne. Například pro 20 účastníků potřebujeme odehrát 19 kol systému každý s každým. To by byl dlouhý víkend, co říkáte?
Některé turnaje se řeší kombinací předešlých dvou systémů. Nevýhoda ale je, když do skupin nalosujete silné soupeře společně a někteří z nich pak nepoustoupí ze skupiny do vyřazovacích bojů.
Systém Švýcar
Naštěstí komu jinému než šachistům došlo, že by to chtělo vymyslet nějaký jiný systém a tak se v roce 1895 v Zürichu hrál první šachový turnaj systémem „švýcar“, který zavedl Julius Müller. V tomto systému se hráči neeliminují, každý hraje stejný počet utkání, hráči nehrají „každý s každým“ a zároveň se systém dopracuje k vítězi, který je určen férově. Proto se tento systém hodí na amatérské turnaje, ve kterých jde o to, aby si každý co nejvíc zahrál.
V systému „švýcar“ jsou soutěžící v každém kole spárováni podle pravidel, jejichž cílem je zajistit, aby hrál každý se soupeřem s podobným průběžným skóre, ale nehrál se stejným soupeřem vícekrát. Vítěz je soutěžící s nejvyšším součtem bodů získaných ve všech kolech. Všichni soutěžící hrají v každém kole, pokud není lichý počet hráčů. Uplatňují se ještě tato pravidla:
- úvodní párování je náhodné (nebo dle nasazení),
- zápas může skončit remízou,
- set končí stanoveným počtem bodů (15 nebo 21), aby se urychlil průběh,
- může se aplikovat pravidlo „lepší prohry“, kdy se za prohraný se přiděluje 1 bod, pokud hráč dosáhne stanoveného a vyššího počtu bodů v setu a přitom set prohraje (např: minimálně 8 uhraných bodů z 15ti znamená zisk 1 bodu za set pro poraženého, 2 bodů pro výherce; jinak poražený , výherce 3b.),
- při lichém počtu účastníků získá hráč, který stojí, počet bodů jako při remíze.
Kritéria pro stanovení vítěze
O konečném i průběžném pořadí po jednotlivých kolech rozhoduje:
- Vyšší počet dosažených bodů
V případě rovnosti bodů dvou a více hráčů se postupuje následovně: Pokud spolu všichni hráči, kteří shodný počet bodů dosáhli, v dosavadním průběhu soutěže hráli, sestaví se z jejich vzájemných zápasů minitabulka, podle které jsou hráči seřazeni do průběžného nebo konečného pořadí. Při bodové shodě právě dvou hráčů je jejich pořadí určeno výsledkem vzájemného zápasu. Pro sestavení minitabulky i hodnocení vzájemného zápasu jsou rozhodující získané body, sety a míčky (v tom pořadí, jak bylo uvedeno). U setů a míčků se nejprve hodnotí lepší rozdíl, v případě rovnosti pak podíl (viz dále). V případě, že mezi hráči, kteří dosáhli shodného počtu bodů nebyla sehrána všechna utkání, nebere se na sehrané vzájemné zápasy při sestavování pořadí zřetel a postupuje se dále dle bodu 2.
- Lepší rozdíl setů (příklad: 4-0 je lepší než 4-1)
- V případě rovnosti rozdílu lepší podíl setů (příklad: 5-4 je lepší, než 4-3)
- Lepší rozdíl míčků
- V přípravě rovnosti rozdílu lepší podíl míčků (příklad: 150:100 je lepší, než 140:90)
- Jsou-li body 1. až 5. u dvou nebo více hráčů shodné, určuje se jejich pořadí vyšší pozicí při úvodním losování turnaje.
